Jak vypadaly narozeniny v ZOO :-) | fanklub Lucie Vondráčková

NEJBLIŽŠÍ AKCE

novinky

Jak vypadaly narozeniny v ZOO :-) - vyprávění pro všechny, kteří se nemohli dostavit..

Jak vypadaly narozeniny v ZOO :-)

Zdeněk Talík, foto: Tomáš Nocar, Pepa Hrabák, 23.03.2010

vyprávění pro všechny, kteří se nemohli dostavit..


V sobotu 20. 3. 2010 se uskutečnil ten slavný den, kdy jsme společně předávali naší Lucce jednoho leopardího krasavce do ročního opatrování. Akce to byla rozhodně povedená a všichni zúčastnění, včetně Lucky mají krásný zážitek na dlouhou dobu (Lucka nejmíň na rok). A abyste i vy, co jste se dostavit nemohli, z toho všeho něco měli, tak tady je pár řádků....

Takže pěkně od začátku..
Termín celé akce byl bohužel oznámen docela na poslední chvíli, což ale nelze určitě nikomu vyčítat... Kluci ho zveřejnili jen pár minut poté, co se ho dozvěděli a ani sama Lucka ho neznala dřív... naopak musíme být rádi, že si pro nás tu chvilku ještě ušetřila, než nám odletí do cizích krajin. Jak přiznala, práce má ještě až nad hlavu.

Takže v sobotu brzy ráno jsem v Olomouci naskočil do vlaku a hurá do Prahy splnit své povinnosti fanouška a člena Fanklubu... Už z pátečních vzkazů na fanWebu bylo jasné, že účast nebude úplně stoprocentní a tak jsem byl trochu nervózní, aby se nás sešel aspoň nějakej slušnej počet, důstojnej této události. K ZOO jsem dorazil s předstihem a hned po pár minutách vzala za své moje představa, že v sobotu ráno v tomhle období bude zahrada skoro prázdná (zkušenosti z Olomoucké ZOO). Těch lidí, to jste neviděli... ještě že ti, co čekali na Lucku byli tak nějak hned poznat. A jak se nakonec ukázalo, sešlo se nás okolo padesáti. Slušný, ne?

Pár minut po 10 hod. kolem prosvištělo modré auto (hádejte kdo v něm seděl?) a zařadilo se poslušně do fronty na parkoviště... a co VIP protekce?.... naše Lucka je prostě skromné děvče,že... Po pár minutách jsme se ale dočkali a v dálce se v lesku slunce (no bylo vlastně pod mrakem) konečně oběvila LUCKA a její bodyquardi.... no ten jeden vypadal spíš jak velká kytka s nohama... Lucka byla jako vždy nádherná a zářila už z dálky a na všechny strany rozdávala úsměvy. Velký den začal!

Hned na první pohled bylo vidět, že Lucka pořád neví, co se na ni chystá... a když se nakonec dozvěděla, že je vlastně jedinná, kdo nic neví, byla ještě nervóznější. Bylo cítit, že je trochu nesvá, protože většinou je to ona, kdo nás překvapuje... A tak jsme se vydali na cestu po ZOO. Občas jsme se zastavili u nějaké expozice a Lucka přidávala ke všeobecně dobré náladě "veselé historky z natáčení" ...no myslím, že jsme se docela dobře zasmáli, Lucka byla naladěná na opravdu vtipnou notu. Kdo by taky nebyl, vždyť ji čekala celá řada dárečků a přání. A i když už určitě něco tušila, rozhodně nic konkrétního nevěděla, protože když se celý peleton zastavil před pavilónem šelem, zrovna u bočního vchodu na WC Lucka se nesměle zeptala "Ví vůbec někdo kam jdeme? Zatím to vypadá, že jdeme všichni na záchod"...

Takže jsme dorazili na místo činu a nastala ta Velká chvíle. Utvořili jsme kolem Lucky jakýsi tvar podobný půlměsíci a ... kluci se ujali slova. Nejprve předali oslavenkyni nádhernou obrovskou kytici a potom to hlavní...
A tak se překvapená Lucka dozvěděla, že se stala hrdou adoptivní rodičkou LEVHARTA OBLÁČKOVÉHO a že tímto získává právo se o něj celý jeden rok starat.

Ať předtím tušila co chtěla, její překvapení a dojetí bylo opravdové !!! Chvíli stála s pusou otevřenou a očima dokořán jako dítě u stromečku a koukala na certifikáty ...jeden se svým jménem, druhý se jmény všech, co se na tomto dárku podíleli.

Byla to nádherná chvíle a Lucka sama prohlásila, že ji málo co rozbrečí, ale tohle.... no očička se ji pěkně zaleskly a nebylo to od sluníčka!

Když se vzpamatovala a všichni ji ujistili, že to není legrace následovala malá zoologická přednáška o leopardím životě a jeho potřebách. Tohle měli pánové skvěle připravené a podařilo se jim vtipně zabrnkat na Lucčinu ochranářskou dušičku... dovedete si ji představit jak krmí leopardího kocoura malýma živýma ptáčkama a selátkama??? Taky se při těch slovech pěkně zakřenila a její překvapené To snad ne?! mluvilo za vše.

Nakonec Lucka prohlásila, že tohle je ten nejhezčí dárek, jakej k letošním narozeninám dostala. No i když je to samozdřejmě trochu nadsazený, určitě k těm nejlepším patřil a Lucka z něj měla úpřimnou nefalšovanou radost. Tohle se rozhodně povedlo!!!!

Po hlavním dárku se následně strhla lavina osobních přání a dárečků a focení, zkrátka takovej ten mumraj jako když se někde objeví třeba nějaká slavná herečka nebo zpěvačka. Znáte to...

Když jsme se dostatečně vyblbli, vzali jsme v čele s Luckou útokem pavilon šelem, aby jsme se taky na tu "naši" šelmu podívali. No krasavec to byl, ale troch lenošnej, celou tu slávu prospal a vůbec se za to nestyděl. Ještě že má takovou skvělou adoptivní mámu, která se ho pohotově zastala: "Nechte ho ať se vyspí, když se teď za ty naše peníze konečně nažral", je vidět, že celej rok bude v dobrých rukou :-)

V pavilonu ale bylo trochu těsno a teplo a tak jsme se opět přestěhovali ven, aby jsme pokračovali v nezbytné autogramiádě. A zvolili jsme to nejlepší místo, totiž přímo ve vchodu do pavilónu. Kolemjdoucím lidem to ale zjevně nevadilo, nikdo nebrblal, spíš bych řekl, že se naše fanouškovská základna krátkodobě docela rozrostla. Aspoň se mi nezdálo, že by mezi náma bylo od začátku tolik dětí a dokonce v kočárcích. Ale Lucka byla statečná a trpělivá a rozdávala podpisy a fotky jako výrobní linka. Až mi ji bylo líto, jak ji chvílemi tvrdla ruka (to má za to, že je tak slavná).

Bohužel přišla nakonec ta chvíle, Lucka rozdala poslední fotku, napsala poslední podpis a setkání se blížilo ke konci.

Popřáli jsme Lucce ještě jednou moc a moc štěstí a zdraví a ať se nám z těch cest kam jede, nebo spíš letí v pořádku vrátí. Ještě nám slíbila, že temín na příští setkání určitě ohlásí dřív... teda aspoň o den. No tak to je bezva,že?

Poslední ahoj, poslední zamávání a Lucka a její dva bodyqardi odešli..... a na obloze vyšlo sluníčko.

Tak jsem si řekl, že když už jsem v té ZOO, tak si ji také projdu. No co vám budu povídat, prošel jsem ji celou, ale neviděl jsem ani jedno zvíře... myšlenkama jsem byl pořád před pavilónem šelem a znovu prožíval ty skvělé chvíle strávené s naší stříbrnou slavicí, s tou skvělou zpěvačkou, herečkou, tanečnicí, ale hlavně úžasnou a milou ženou, s naší Luckou. A také s celým fanklubem.

No nakonec se mi z Prahy ani nechtělo domů a tak jsem si ten výlet prodloužil až do neděle, ale to uz je jiná písnička.

Takže se příště všichni moc snažte, ať vám to také vyjde, protože tahleta akce opravdu STÁLA ZA TO!!!!

Velkej dík patří také těm, co to vlastně všechno zpískali a zařídili...klukům z fanWebu. I když to třeba nevypadá, starostí s tím měli fůru a výsledek nejistý. Všechno ale dopadlo tak jak mělo!!!
SUPER !!!!!!

autor textu: Zdeněk Talík
foto: Tomáš Nocar, Pepa Hrabák (www.fotohrabak.com)



<< novější zpráva

starší zpráva >>

© 2003 - 2016 fanklub Lucie Vondráčkové www.luckav.cz | RSS